Materiály pro přesné obrábění se dělí do dvou kategorií, kovové materiály a nekovové materiály. U kovových materiálů je tvrdost největší nerezové oceli, následuje litina, následuje měď a nakonec hliník. Zpracování keramiky a plastů patří ke zpracování nekovových materiálů.
Pro požadavky na tvrdost materiálu v některých případech platí, že čím vyšší tvrdost materiálu, tím lépe. Omezuje se pouze na požadavky na tvrdost součástí obráběcího stroje. Zpracované materiály nesmí být příliš tvrdé. Pokud jsou tvrdší než součásti stroje, nelze je zpracovat. Materiál je středně měkký a tvrdý, což je minimálně o jeden stupeň nižší než tvrdost strojních součástí. Záleží přitom také na funkci zpracovávaných zařízení a rozumném výběru materiálu strojních součástí.
Před zpracováním si proto musíme dát pozor na hustotu materiálu. Pokud je hustota příliš velká, rovná se velké tvrdosti, a pokud tvrdost převyšuje tvrdost součásti stroje (soustružnického nástroje), nelze ji opracovat, což nejen poškodí součásti, ale také způsobí nebezpečí, jako je soustruh, který odlétá a zraňuje lidi. Obecně lze tedy říci, že pro mechanické zpracování by kvalita materiálu měla být nižší než tvrdost obráběcího stroje, aby jej bylo možné zpracovat.
